Autor:
Práva dětí nejsou v České republice novým tématem, často si ale veřejnost neumí představit, kde všude bychom měli práva dětí hájit a co vše je „v nejlepším zájmu dítěte“. Hodně se dnes například diskutuje o očkování dětí a někteří rodiče ho odmítají ze strachu z komplikací. Jak se na to dívá dětský lékař? Je očkování opravdu přežitek?
Autor: Bc. Libor Možíš
Ochranou práv dětí pověřil stát orgány sociálně-právní ochrany dětí (dále jen “OSPOD“), pro které musí být při výkonu jejich činnosti ochrana oprávněných zájmů nezletilých dětí vždy předním hlediskem. Sociální pracovníci příslušných OSPOD by proto měli za každých okolností jednat v zájmu dětí a toto hledisko by mělo být v jejich práci tím prvořadým. K tomu, aby hájený zájem dětí nevycházel pouze z definovaných právních norem či etických a mravních zásad, je nezbytné, aby odrážel skutečný a dítětem projevený názor, jeho představy a přání. Tím je mimo jiné zajištěn vysoce individuální přístup k jednotlivým kauzám, které sociální pracovníci OSPOD řeší.
Autor: PhDr. Alena Plšková
Rodina se považuje za nejdůležitější mikroprostředí, které je spojováno s pocitem bezpečí a jistoty. V tomto prostředí však dochází i k násilnému chování ať již ze strany rodičů k dětem, tak mezi rodiči či prarodiči. Nerespektování práv dítěte je základním porušením práv dětí. Dětem bere právo a potřebu šťastného a spokojeného dětství. Rodina však není neměnnou institucí, podléhá změnám ve společnosti, historickým změnám, se kterými souvisí i úpravy právní úpravy.
Autor: PaeDr. Jiří Pilař
V devadesátých letech minulého století se začaly objevovat první případy integrace žáků do běžných škol a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy začalo na základě příkladů dobré praxe tvořit vedle školského zákona i další zákonné a podzákonné normy[1]. Veškeré naše právní předpisy, stejně jako právní předpisy ostatních zemí zastřešuje jednak Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením č. 10/2010 Sb[i] a Úmluva o právech dítěte[ii].
