Právo dítěte být účastníkem řízení
Autor: Bc. Libor Možíš
Ochranou práv dětí pověřil stát orgány sociálně-právní ochrany dětí (dále jen “OSPOD“), pro které musí být při výkonu jejich činnosti ochrana oprávněných zájmů nezletilých dětí vždy předním hlediskem. Sociální pracovníci příslušných OSPOD by proto měli za každých okolností jednat v zájmu dětí a toto hledisko by mělo být v jejich práci tím prvořadým. K tomu, aby hájený zájem dětí nevycházel pouze z definovaných právních norem či etických a mravních zásad, je nezbytné, aby odrážel skutečný a dítětem projevený názor, jeho představy a přání. Tím je mimo jiné zajištěn vysoce individuální přístup k jednotlivým kauzám, které sociální pracovníci OSPOD řeší.
Právo dítěte být účastníkem jakéhokoliv řízení, které se ho bezprostředně dotýká, je garantováno již v samotné Úmluvě o právech dítěte a rovněž v Úmluvě o výkonu práv dětí. Tyto normy se zároveň zabývají právem dítěte na informace a právem dítěte vyjádřit se k záležitostem, které se ho týkají a v nichž je rozhodováno o něm samém. Být účastníkem řízení, ať již soudních nebo správních, můžeme označit za procesní právo dítěte a toto právo je bezezbytku právem obligatorním.
Úmluvou definované právo dítěte být účastníkem řízení bylo promítnuto do zákonných norem v České republice. Účast dítěte ve správním řízení je definována zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, který dítěti zakládá práva účastníka řízení. Účast dítěte v tzv. opatrovnických soudních řízeních resp. v řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé, je garantováno zákonem č. 292/1913 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. V obou případech dítěti, které není procesně způsobilé, přiznává právo být u takových řízení zastoupeno ustanoveným či jmenovaným opatrovníkem, přičemž v případě soudních řízení hovoříme o „kolizním opatrovníkovi“. Povinnost jmenovat či ustanovit opatrovníka dítěti je zákonem dána soudnímu i správnímu orgánu, který příslušné řízení vede. Opatrovníkem dítěte bývá zpravidla ustanoven místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, který v osobě sociálního pracovníka nezletilé dítě u soudního či správního řízení zastupuje a hájí jeho práva. Dítě požívá ochrany svých zájmů i v dalších řízeních, jako jsou například jednání před orgány činnými v trestním řízení, jednání před soudy pro mládež, trestních řízeních, nebo řízeních dědických apod. Ve všech řízeních je opět dítěti zákonem garantováno být účastníkem řízení a být v takových řízením zastoupeno opatrovníkem.
Dokladem toho, že právo dítěte být účastníkem řízení, ve smyslu ustanovení čl. 12 Úmluvy o právech dítěte je realizováno a naplňováno v rámci ochrany práv dětí v České republice, je již samotná existence OSPOD a jejich činnost. Praxe hovoří jednoznačně o tom, že náplň činnosti sociálních pracovníků OSPOD tvoří z téměř 90% právě agenda kolizního opatrovnictví nezletilých dětí.
Právo dítěte být slyšeno
Je zcela nepochybné, že z práva dítěte být účastníkem řízení vyplývá právo dítěte být slyšeno a právo vyjádřit se ke všem záležitostem, které se jej týkají. Právní úprava pak blíže specifikuje výkon tohoto práva ve vztahu k dětem, které jsou ve věku a natolik duševně vyspělé, že jsou schopny svůj názor formulovat a dokáží jej vyjádřit.
Aby mohli sociální pracovníci dostát svým povinnostem a závazkům vůči nezletilým dětem, které v popsaných řízeních zastupují, jsou povinni názor dítěte znát a dostatečně se s ním seznámit. Je bezesporu na jejich odborné erudici, schopnostech a profesních dovednostech názor dítěte vyhodnotit a v rámci řízení jej zcela vyčerpávajícím způsobem bez jakéhokoli zkreslení prezentovat. Projevený zájem dítěte reprezentovaný vyjádřením jeho vlastního názoru, pocitu či přání uplatňují sociální pracovníci OSPOD ve své práci s rodinou a případem, tedy nejen v rámci správního či soudního řízení.
Aplikování práva dítěte být slyšeno v soudním či správním řízení jde ještě dál a dítěti, které je schopno svůj názor vyjádřit, je zákonem umožněno vyjádřit své názory přímo, tedy osobně.
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ukládá ustanovením § 100 opatrovnickému soudu, aby bylo dítě přiměřeně věku a okolnostem soudem vyslechnuto v rámci soudního řízení. Věková hranice nezletilého dítěte, kdy je dítě schopno své názory jasně formulovat, a v dostatečné míře jim porozumět se i pro účely výslechu či pohovoru s dítětem v praxi soudu ustálila na 12 letech věku dítěte. Z pohledu práva dítěte však tato hranice nesmí být neprolomitelná. Zásadně však záleží na úvaze soudu, kdy ke zjištění stanoviska dítěte sám přistoupí. Účelem tohoto procesního opatření je omezení případného zkreslení názoru dítěte jeho reprodukováním zpravidla kolizním opatrovníkem, kterým bývá zpravidla jmenován orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
Pouze ve výjimečných případech je dle ustanovení zákona soudu ponechána možnost využít ke zjištění názoru dítěte „prostředníka“, v tomto případě jím bývá právě sociální pracovník, který má zkušenosti z práce s rodinou a který je v kontaktu s nezletilým dítětem. V komplikovaných případech, které souvisejí například s náročnou úpravou výchovy a výživy k nezletilým dětem, úpravou styku, závažných případů zanedbávání dětí, týrání a zneužívání, je zpravidla využita ke zjištění názoru dítěte pomoc odborného psychologického pracoviště. V případech, kdy není ze strany soudu tato zákonem uložená povinnost respektována a de facto není právo dítěte procesně naplňováno, je nezbytné, aby sociální pracovníci OSPOD trvali při soudních řízeních na zjištění názoru dítěte samotnými soudci.
Praxe však hovoří spíše o opaku, a soudy se stále obracejí na kolizní opatrovníky se žádostí o zjištění stanoviska dítěte, a to i v případech, kdy dítě je schopno svůj názor formulovat a dopad soudního řízení chápat. Spíše ve výjimečných případech pak přistupují k výslechu dítěte sami soudci. Ukazuje se, že i přesto, že je trend vývoje oproti minulosti v tomto ohledu pozitivní a právo dítěte být slyšeno u soudního řízení osobně je v praxi soudů uplatňováno, jedná se s ohledem na množství opatrovnických soudních řízení, o toto právo soudy užívané spíše ojediněle. Přitom je třeba uvést, že Nález Ústavního soudu ČR, který projednával dovolání právě ve věci nezjištěného či nedostatečně zjištěného názoru dítěte jednoznačně potvrdil povinnost soudu dostát práv dítěte tím, že bude u soudu vyslechnuto osobně, a zjištění názoru dítěte prostřednictvím kolizního opatrovníka shledal jako nedostatečné ve smyslu aplikace daného práva.
V této souvislosti je nezbytné uvést další související otázku, kterou je relevantnost vyjádřených přání a názorů dítěte. K samotným vyjádřením dítěte musí být nezbytně přistupováno diferencovaně s ohledem na věk dítěte a jeho rozumovou vyspělost. Ke zjišťování názoru dítěte je mimo jiné využíváno znaleckých posudků, ve kterých je, kromě dalších odpovědí na soudem položené otázky, zjišťována věrohodnost dítěte v důsledku účelového ovlivňování dítěte a manipulace s názorem dítěte („vymývání mozku“) v rámci složitých rozvodových kauz, či u sklonů dítěte ke lhaní a konfabulacím.
Právo dítěte vyjádřit svůj názor získává zcela nový rozměr v současné době, kdy je věnována obrovská pozornost tématu náhradní rodinné péče, zejména osvojení, ale i péči pěstounské. Je třeba si klást otázku v souvislosti s právem dítěte na názor, zda chce být osvojeno, zda chce být umístěno do pěstounské péče k náhradním rodičům, zda chce být osvojeno párem osob stejného pohlaví apod. Nový občanský zákoník v § 806 významně posílil právo dítěte vyjádřit se k zda chce být osvojeno či nikoli, kdy stanovil podmínku souhlasu dítěte s osvojením, dosáhlo-li dítě věku minimálně 12 let.
Právo dítěte na informace
Dalším navazujícím a neopominutelným právem dítěte, které je zakotveno čl. 13 Úmluvy o právech dítěte, je právo dítěte na informace. O právu dítěte na informace o soudním řízení, které se jej bezprostředně týká, hovoří čl. 10 Úmluvy o výkonu práv dítěte. Tato práva jsou reflektována v § 867 nového občanského zákoníku, který ukládá soudu povinnost před rozhodnutím poskytnout dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento soudu sdělit, přičemž se má za to, že dítě starší dvanácti let je schopno informaci přijmout a svůj názor si vytvořit. Soudu je zároveň uložena povinnost věnovat názoru dítěte patřičnou pozornost.
Současná praxe ukazuje, že právo na informace z oblasti sociálně-právní ochrany dětí, rozvodu rodičů, úpravy výchovy a výživy, úpravy styku apod., je často zprostředkováno právě sociálními pracovníky a kurátory OSPOD obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Jsou to právě sociální pracovníci, kteří se snaží dítěti zprostředkovat informace nestranným způsobem a v přijatelné podobě. Často se můžeme setkat dokonce i s tím, že dítě není informováno o rozvodu rodičů z jejich úst a rodiče sami vyčkávají na sociálního pracovníka, který by děti s touto skutečností konfrontoval sám. Tuto praxi však lze s ohledem na rodičovskou odpovědnost pokládat za nepřijatelnou a pro psychiku dítěte a jeho další vývoj velmi negativní.
Závěr
Závěrem lze konstatovat, že práva dítěte být účastníkem řízení, právo být slyšeno včetně práva na informace, tak jak jsou definována Úmluvou o právech dítěte či Evropskou úmluvou o výkonu práv dětí, jsou na národní úrovni dostatečným způsobem zakotvena a definována v zákonných normách České republiky. Jejich uplatňování a respektování v praxi je však do určité míry otázkou přístupů jednotlivých subjektů práva a individuálního výkladu jednotlivých zákonných norem.
Je nepochybné, že vedle soudu je především sociální pracovník orgánu sociálně-právní ochrany dětí zmocněn zákonem k tomu, aby práva dítěte znal, respektoval a dostatečným způsobem chránil a hájil.
V aktuálních i připravovaných transformačních změnách systému ochrany práv dítěte musí více než kdy předtím stát na předním místě právo dítěte vyjádřit svůj názor a být slyšeno ve věcech, které se jej bezprostředně týkají. Nelze v žádné případě připustit pošlapání těchto práv tím, že se dítě stane hříčkou systému, který byl stvořen pro jeho ochranu. Je třeba mít na paměti rizika zneužití tohoto práva, stejně jako samotného názoru a postoje dítěte, které mohou být manipulovány, zkreslovány, převyprávěny či volně interpretovány a účelově ze zcela zištných důvodů domýšleny.