Detail

Právo na ochranu zdraví – právo na očkování

Právo na ochranu zdraví – právo na očkování

Autor:

Práva dětí nejsou v České republice novým tématem, často si ale veřejnost neumí představit, kde všude bychom měli práva dětí hájit a co vše je „v nejlepším zájmu dítěte“. Hodně se dnes například diskutuje o očkování dětí a někteří rodiče ho odmítají ze strachu z komplikací. Jak se na to dívá dětský lékař? Je očkování opravdu přežitek?

 Očkování není rozhodně přežitkem doby. Jedná se o jednu ze zásadních možností jedince při aktivní ochraně svého zdraví. Je stále třeba mít na paměti, že to je nepřerušitelný proces boje nás všech proti zákeřným, život ohrožujícím přenosným nemocem. Jednoznačný důkaz významu očkovacích látek v ochraně zdraví člověka je preventivní očkování před vycestováním do některých lokalit na světě, kde je akutní nebezpečí nákazy tamní přenosnou infekční chorobou (např. žlutá zimnice, tyfus, cholera, apod.). O celosvětovém významu očkování svědčí i to, že se odborné laboratoře snaží vytvořit bezpečné očkovací látky proti „novým“ infekčním chorobám, které ohrožují lidstvo (např. borelióza, ebola, malárie, AIDS atd.).

U části občanů vyspělých zemí se však objevuje tendence k prosazování stoprocentního uplatňování svých práv a svobod, což se projevuje tím, že odmítají doporučené preventivní očkování pro své děti. Argumentují tím, že jim žádný lékař nedokáže zaručit, že nedojde ke komplikacím. Je pochopitelné, že rodiče přistupují ke všem záležitostem, které se týkají jejich dítěte, s veškerou zodpovědností, protože si uvědomují tíhu následků, pokud by komplikace vedly k trvalým zdravotním následkům.

V demokratických zemích neexistuje zákon, který by rodičům přikazoval děti očkovat, a někteří této situace využívají k tomu, aby očkování dětí bojkotovali, přestože oni sami prošli standardním očkovacím schématem. Rodiče se často rozhodují pod tlakem médií a informací, které se sdílejí na sociálních sítích a diskusních fórech. Internetové názory diskutujících jsou zde často protichůdné, a tak rodiče při své volbě spoléhají spíše na názor dětského lékaře, ke kterému mají důvěru. Od tohoto lékaře se očekává, že bude doporučovat rodičům postupy „v nejlepším zájmu dítěte“.

V době, kdy neexistovala očkovací látka proti dětské obrně, na tuto nemoc mnoho dětí umíralo nebo přežívalo v tzv. železných plicích. Bylo by dnes zajímavé slyšet názor jejich rodičů, zda by váhali s rozhodnutím nechat své dítě očkovat, a riskovat možné komplikace po očkování, ale zabránit tak propuknutí infekční nemoci u svého milovaného dítěte. Dnešní mladá generace o filozofii preventivního očkování v historickém kontextu nechce slyšet. Bohužel jsou již známy případy, kdy došlo k epidemii neočkovaných dětí, jako například v roce 2014 v okolí Mnichova; dvě děti se tam ocitly ve vážném zdravotním stavu, jedno dokonce zemřelo. Otázkou zůstává, zdali rodiče těchto neočkovaných dětí zůstali přesvědčeni, že jednali správně, když odmítli očkování.

Rozhodování o tom, zda své dítě nechat očkovat, je plně v rukou rodičů, resp. zákonných zástupců dítěte. Nikdo je k tomu nemůže nutit a neexistují tu sankce. Odmítavé stanovisko k očkování však s sebou nese vysoké riziko, že bude klesat tzv. proočkovanost populace proti některým, dnes již téměř vymýceným chorobám, a onemocní i ti, kteří již očkováni byli. Jako doklad použijme zvýšený výskyt onemocnění černým kašlem, kde odborníci vážně uvažují o tom, že by se měla přeočkovat i starší část populace.

Každý z nás si přeje, aby naše děti prožily šťastný a zdravý život, aby se nemusely obávat infekcí, které dřív bývaly strašákem. Přitom k tomu stačí tak málo. Strategická důležitost a nutnost celoplošného preventivního očkování je však vždy vyvažována několika jednotlivými případy, které končí, bohužel, závažnými zdravotními následky. Tyto jednotlivé případy jsou jakousi obětí ve prospěch většiny, proto by se neměly bagatelizovat. Je na čase, aby poslanecká aktivita i nevládní iniciativy podpořily zřízení fondu na odškodnění jedinců s celoživotními postvakcinačními komplikacemi, aby zmírnil dopad na životy takto postižených dětí a jejich rodin.

Dalším nezanedbatelným faktorem podporujícím koncepci očkování je možnost dnešní generace volně cestovat a pracovat nejen v zemích Evropské unie, ale kdekoli na světě. Nezanedbatelnou bezpečnostní výhodou je, pokud jedinec prošel kompletním očkováním, protože si tím chrání zdraví v zemích, kde existují zvýšená rizika infekčních nemocí, např. tuberkulózy nebo žloutenky. Očkování osob cestujících do zahraničí se provádí podle celosvětového nařízení Světové zdravotnické organizace v závislosti na výskytu epidemií v té které zemi světa. V České republice se například provádí povinné očkování proti žluté zimnici před výjezdem do oblastí rovníkové Afriky a Jižní Ameriky. Předpokládá se, že ten, který legálně vyjíždí do zahraničí, se bude legálně po určité době vracet do své mateřské země.  Stát tímto opatřením chrání zdravotní stav jednotlivce, ale chrání i své spoluobčany před zavlečením přenosné infekční choroby do mateřské země. Každá infekční nemoc s sebou totiž nese i potencionální epidemické rozšíření.

Zapojme však do diskuse o očkování i samotné děti, jedná se přece o jejich budoucnost. Ať se děti seznámí s historií očkování proti infekčním nemocem, ať zváží možná rizika, ať se spolupodílí na rozhodovacím procesu v obhajobě svých práv. Pak nebude docházet tak často ke zbytečným třenicím mezi rodiči, odborníky a zákonodárci. Současná generace rodičů žije pod dojmem relativního bezpečí a „všemocnosti moderní medicíny“, někteří však zapomínají na to, že za toto bezpečí vděčíme celoplošnému očkování v České republice.

Napsat komentář