Detail

Má mít střídavá péče přednost?

Proč Ivetka zkolabovala, když po vyučování čekala na rodiče?

Každá změna v životě dítěte, ale i dospělého člověka, představuje něco, na co si musíme zvyknout, tj. na co musíme vynakládat fyzické síly a duševní energii. Ivetka neunesla psychickou zátěž vyvolanou nevhodně zorganizovanou střídavou péčí. V jejím životě se odehrálo příliš mnoho změn najednou. Její rodiče se rozešli, v rodině delší dobu nevládla pohoda, začala bydlet střídavě u rodičů, chodit do dvou škol, zvládat školní výuku v odlišném tempu, komunikovat s dvěma skupinami spolužáků a kamarádů.

A přitom nešlo o krátkodobé řešení… Ivetka tak měla vyrůstat minimálně do doby, než odejde na střední školu. Tam už nikoho nenapadne, že by dítě mohlo chodit do dvou najednou.

Proč by dítě mělo zvládat to, co by nechtěl zvládat žádný dospělý?

Kreslený příběh Ivetky umožnil divákům na YouTube, aby se zúčastnili krátké ankety. Ptali jsme se na to, zdali se domnívají, že střídavá péče je vhodné řešení po rozchodu rodičů. Na tuto otázku odpovědělo 917 respondentů. 67 % považuje střídavou péči za spíše nevhodnou, 33 % za spíše vhodnou. Z toho je vidět, že si mnozí uvědomují rizika, které z takového řešení pro dítě plynou.

Jaké zkušenosti máte vy se střídavou péčí? Pomozte ostatním chránit děti před nadměrnou zátěží.

2 comments

  • Michael T.
    / Odpovědět

    Určitě je dobře, že se téma střídavé péče ve společnosti řeší. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Střídavá péče je v rodinách častá forma péče o děti, jejichž rodiče už spolu nežijí. Ale to, že je častá, v reálu neznamená, že je vhodná pro každé dítě. Každé dítě je individualitou, každé dítě potřebuje něco jiného a každému dítěti vyhovuje jiný model výchovy a péče po rozchodu rodičů. A to je potřeba si uvědomit, že je to v prvé řadě dítě, kterému péče musí vyhovovat!

  • Martina
    / Odpovědět

    Děkuju vám za příběh o Ivetce, protože se konečně někdo zastal dětí. Mám s takovými dětmi zkušenosti z mateřské školky. Jak není doma klid, hned se to projeví na jejich chování. Buď si začnou na všechno stěžovat a žalovat na ostatní děti, nebo začnou být agresivní. Jen co přijdou po ránu do školky, začnou kopat do hraček, strkat do dětí, a jak není po jejich, tak se rozbrečí. Jeden případ jsme řešily až s psychologem a to nám pomohlo pochopit, proč se tak děti chovají. Psycholog nám navrhl i postupy, jak na problémy reagovat, a občas se podařila i spolupráce s rodiči, takže se velmi rychle chování dětí zlepšilo (první známky zlepšení byly vidět už po dvou týdnech!). U jedné holčičky byl třeba problém v tom, že přišla do nového prostředí, kde byly i další děti nového partnera. Najedou nevěděla, kam patří a kde je její místo, kde bude mít hračky, kde má svoje věci (byly v provizorně v tašce, protože se rodině zdálo zbytečné je vybalovat!). Jak nám psycholog vysvětlil, dítě potřebuje sytit potřeby stability a jistoty, a pokud dojde k výrazné změně nejen ve vztazích, ale i v materiálním zázemí, reaguje projevy agresivity – podle mě docela logicky, protože se jinak bránit neumí. Bohužel takových dětí přibývá.

Leave a comment to Michael T. Cancel Reply